Pašijový týden a zvyky Velikonoc | Zakládáme osení na poslední chvíli

Pašijový neboli Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí v neděli na Boží hod velikonoční. V křesťanské, u nás nejrozšířenější tradici jsou Velikonoce oproti Vánocům, kdy se narodil Ježíšek, vlastně částečně smutným svátkem připomínající smrt, ale končící pozitivní zprávou o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V tomto přípravném pašijovém týdnu má každý den má svůj specifický význam či pravidla. Znáte je?

Spousta „tradičních křesťanských” zvyků je převzatá i ze starších „pohanských” tradic. Velikonoce jsou tak velmi zajímavým vhledem do vývoje tradic za vlivů různých náboženství, filosofií a přístupu k životu a plodnosti (ať už s ohledem na úrodu, zvířata či lidi). Pojďme se podívat na ty nejběžnější tradice pašijového týdne známé nyní v našem prostředí. Třeba se s dětmi můžete na některé z nich zaměřit a vytvořit z nich i pěkný rodinný jarní zvyk.

Květná neděle

Začneme v neděli týden před Velikonocemi, která se nazývá Květná. S tímto dnem se váže spousta tradic, pověr a obyčejů, ale asi nejznámější je svěcení „kočiček” (větvičky vrby s rašícími květy) v kostele. Kočičky se pak doma různě rozmístily za trámy, kolem polí či do sklepa k zásobám. Svěcené kočičky měly za úkol chránit úrodu, zásoby a nás před nemocemi a zlými silami.

Neměli bychom v tento den péct nic z mouky, protože bychom zapekli květy, a pak by nebyla žádná úroda. Naopak bychom si měli obléct nové a pestré šaty, abychom rozkvetli jako příroda na jaře.

Modré pondělí a šedivé (žluté) úterý

Tyto dva dny se zaměřují hlavně na úklid domácnosti a vymetání pavučin, což se provádělo především v úterý, jako symbol vyhnání veškerého zla.

Škaredá středa

Dále se vymetají komíny a vyhánějí zlí duchové. V tento den bychom se na nikoho neměli mračit, protože by nám to podle pověry mohlo zůstat celý rok. Lidé jedli tzv. škaredé jídlo, což byl velmi často natrhaný bramborák, aby na pohled nevypadal dobře.

Zdobí se vajíčka a večer si můžete upéct „Jidášky“, což je sladké kynuté pečivo různě pokroucené a potřené medem. Tento pokrm má připomínat provaz, na kterém se oběsil Jidáš, protože zradil Ježíše.

Tradiční pečivo "jidáše" připomínající oprátku a konec muže, který zradil Ježíše Krista. | RECEPT NA JIDÁŠKY

Zelený čtvrtek

Den začíná snídaní „Jidášků“, ti by se měli sníst na Zelený čtvrtek ještě před východem slunce, což zajistí pevné zdraví, ochranu před lidskou zradou, hadím uštknutím a hmyzím bodnutím, jednoduše řečeno abychom byli zdraví celý rok.

Odlétají zvony do Říma a vracejí se až v sobotu večer. V tomto čase chodí v některých regionech děti po vsi a nahrazují zvony klapačkami a řehtačkami.

Hlavně by se tento den měly jíst zelené potraviny jako kopřivy (ty se dávají do nádivky), špenát, hrášek, hrách atd.

Vše, co se v tento den vyseje, dobře vzejde. Proto můžeme vysévat ředkvičky, hrášek a další zeleninu.

Zelené jídlo pro všechny! Tak praví tradice na zelený čtvrtek.

Velký pátek

Magický den, kdy si připomínáme ukřižování Ježíše Krista.

Pouze na několik hodin se otevírají poklady ukryté ve skalách a sklepích starých hradů. Ale pozor, abychom se nenechali tímto pokladem natolik okouzlit, že bychom zapomněli na čas, protože bychom tam mohli zůstat uvězněni celý rok. Malé ponaučení je zpodobněno v básni Poklad od K. J. Erbena.

V tento den se nesmí hýbat s půdou a jinak zahradničit, prát prádlo, jíst maso, nikomu nic darovat, prodávat ani půjčovat.

Voda by měla mít o Velikonocích zvláštní moc. Kdo se na Velký pátek zajde umýt ke studánce nebo potůčku, ten by měl být zdravý a krásný.

Bílá sobota

Na Bílou sobotu se kdysi obydlí bílilo a uklízelo novým koštětem. 

Pečeme beránky a mazance, kluci pletou pomlázky a děvčata zdobí kraslice. Ale především to byl poslední den půstu.

Neděle – Boží hod velikonoční

Nastává čas radosti a hodování v kruhu rodiny a přátel, protože Ježíš vstal z mrtvých. V kostelích se světí pokrmy a podle pověry se traduje, že kdo ochutná posvěceného velikonočního beránka, najde ztracenou cestu.

Bylo nepsaným pravidlem, že o Velikonoční neděli se nesmí zametat, prát, mýt nádobí, stlát, šít, čistit boty, vynášet hnůj z chléva, zkrátka nikterat uklízet a cídit.

Velikonoční pondělí

Velikonoce u nás končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, příp. polévání vodou. Děvčata mají být jemně pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. To má zajistit zdraví, energii, krásu a plodnost. Odměnou pro chlapce jsou kraslice, v dnešní době nahrazeny třeba čokoládovými vajíčky a pro dospělé nějakou tou štamprlí pálenky.

Některé rodiny dodržují tradici nadílek od zajíčka pocházející z germánských zemí.  Velikonoční zajíček poschová vajíčka či dobroty po zahradě a děti je pak hledají. Tohle se u nás dělo tradičně každý rok a jak jsme se sestrou rostly, přibývaly obtížnosti v hledání v podobě různých hádanek a šifer. Tradici ráda dodržuji pro zpestření i dodnes.

U nás doma na vesnici bylo symbolem velikonoc velikonoční pečivo, malování vajíček, procházky do lesa a pletení pomlázek k výzdobě oken. Jako "holčičí" rodina jsme nechodili koledovat, ale hledaly jsme na zahradě dárečky a dobroty od Velikonočního zajíčka. Často jsme kvůli tomu už ráno nemohly dospat, plížily se v rose zahradou a sledovaly, jestli zajíčka neuvidíme nebo jestli dárečky před námi nevysbírá třeba soused. :) Dodnes tyto tradice zachováváme a pořádáme velikonoční hon na zahradě i mezi dospělými.

Vysévání osení

Tradice spojená se zemědělstvím a vyséváním obilí na pole, ale také jako symbol jara. Ne každý rok je na Velikonoce venku krásně a zeleno, a i kdyby, tak si to jaro můžeme přiblížit domů na okno. Vysejeme obilí a po jeho vyklíčení do něj můžeme zapíchnout různé dekorace, co vyrobily naše ratolesti, jako vajíčka, slepičky, zajíčky atd.

Zapomněli jste na vysetí osení včas? A myslíte si, že už je pozdě? Není. I já sama na to včasné vysetí často zapomínám, a proto mám osvědčený postup, jak to i teď stihnout do Velikonoc.

Stačí obilí namočit na den do vody, druhý den slít, ale nechat vlhké a dát někde na teplejší místo zakryté sáčkem, aby se zapařilo. Jakmile vyklíčí, dám obilky s klíčky do květináčku, trochu zasypu zeminou a pokropím vodou. Vrch květináče zase zabalím do sáčku a někde na teplém a světlém místě nechám vyrůst. Když už jsou lístky trochu nad zeminou, sáček sundám a můžu zdobit.

V době předkřesťanské i v dnešní moderní době a hlavně v rodinách, kde není tak zakořeněn křesťanský význam, jsou Velikonoce oslavami probouzejícího se jara. Ať už vyznáváte jakýkoliv smysl Velikonoc, je to minimálně příjemná příležitost k tomu se jako rodina sejít a strávit spolu příjemný čas.

Autor a fotky: Tina V.